Jak začínám hrát sama na piáno

Když jsme s Blankou zařizovaly hudební prostor Melogee, malovala jsem si v hlavě spoustu věcí. Třeba že si tu zařídím svůj home-office, abych si jakožto freelancer přestala tahat práci domů. Ani ve snu by mě tenkrát nenapadlo, že tahle plánovaná oáza klidu a soustředění se stane nezřízenou horskou dráhou pro mojí dlouho potlačovanou prokrastinaci. Odkud se vzala tahle moje naivita?

Na housle si teď sotva zahraju

Od dětství se věnuju hře na housle. Šestnáct let jsem týden co týden chodila na hodiny, připravovala se na zkoušky a na koncertech poznávala, jak moc velkou trému si v sobě umím vyrobit. Později jsem si příležitostně zahrála i v různých hudebních uskupeních, což mě bavilo a přinášelo velkou radost. Jenže teď už si těžko jenom tak sama od sebe zahraju. Abych zase vzala housle do ruky, musím vypadnout ven na nějaké společné hraní. Bez vnějšího impulsu to sama prostě nedám.

Proto už jsem si ani nedokázala představit ten pocit, když mě to k nějakému nástroji táhne tak, že nemůžu odolat a chci pořád dokola zkoušet v nové písničce to zapeklité místo, které mi nejde a které prostě jednou musím pokořit.

Místo práce zkouším nástroje

Pamatuju si, jak jsem po otevření Melogee vyzkoušela postupně basu (na tu jsem se dokonce během chvíle naučila hned dvě písničky) a bicí.

Vyzkoušela jsem si na tom, jak snadné to vlastně může být učit se sám. U houslí jsem na všechno nové vždycky potřebovala pomoc učitele, tak jsem si moc nedokázala představit jak by to asi šlo bez něj. Každopádně basa ani bicí mě k sobě znovu úplně moc netáhly.

Už mi přišlo trošku blbý, sáhnout hned po dalším nástroji. Celý život jsem si zakládala na tom, že jsem člověk s pevnou vůlí, který když se do něčeho pustí, tak tomu dá všechno a dotáhne to do konce. A lítání od nástroje k nástroji do toho nějak nezapadá. V poslední době se ale snažím víc vnímat rozdíl mezi měla bych a chci, a tak jsem svůj vnitřní přísnej hlas neposlechla. Naštěstí.

Nemůžu se odtrhnout od piana

Od piána jsem žádná velká očekávání neměla. Na YouTube jsem zapátrala mezi videy  a bez zbytečného dumání, která písnička by mohla být vhodná pro začátečníky, jsem si pustila tutoriál skladby Imagine.

Uznávám, že to asi není ideální kousek do úplného začátku a možná by mi leckterý učitel řekl, ať začnu s něčím jednodušším a zapracuju na technice a čtení not. Jenže právě to, že se přede mnou objevila výzva, která je tak trochu nad moje síly, je to, co mě k piánu od té doby táhne jako nějaká lákavá návnada.

Dopadlo to tak, že když tu sedím v Melogee, na něčem si pracuji a piáno je volné, s chutí si udělám přestávku právě u něj. Někdy dokonce schválně jedu do Melogee o kousek dřív, abych si stihla zahrát, než na piáno dorazí někdo s rezervací.

56162436_707153119680570_6151051165451681792_n.jpg

Skrz piáno se dostávám k sobě

Je až neskutečné, jak se mi při hraní na piáno daří dostat všechny myšlenky z hlavy na pár desítek minut pryč.

Ono totiž zmáčknout pět správných klapek najednou, do toho myslet na pedál, rytmus a další věci, není zas taková sranda. Můj mozek jede na plné obrátky a přitom odpočívá. Takhle moc to nedokážu při sportu, čtení knížek, koukání na filmy ani venčení psa. U piána se do ničeho nenutím, jde to tak nějak samo.

Taky mě baví pozorovat sama sebe, jak se vyrovnávám s občasným vztekem a bezmocí, když mi nějaké nové místo přijde úplně nemožné a já ho už čtvrt hodiny nemůžu pochopit nebo mě ruce prostě neposlouchají. Postupně se učím, že tahle moje frustrace vlastně zas tak moc neznamená. Když se totiž ke stejnému místu vrátím po pár dnech, tak to najednou jde mnohem líp a já vlastně ani nechápu, v čem byl problém.

Nehraju proto, abych se naučila hrát

Teď už je to skoro měsíc, co jsem začala hrát. Imagine piluju pořád a pořád dokola, teď k tomu pomalu zkouším Bohemian Rhapsody. Vím, že u toho dělám jednu chybu za druhou a že mi to zatím moc nejde. A je mi to jedno, vždyť na piáno nehraju proto, abych se na něj naučila hrát, ale protože je to čas jenom pro mě, kdy se dokážu zklidnit, než zase zpátky skočím do hromady každodenních povinností.